Proč "zázračné pilulky" nefungují

Protože ...

Musíme pěstovat vnitřní změnu. Kdykoliv ve svých reakcích najdeme něco neužitečného, negativního, tudy vede cesta. To je naše praxe. Měnit a transformovat. Vše lze změnit. 

"Temnota hlouposti" poukazuje na skutečnost, že celý náš problém spočívá v tom, že prostě nevidíme. Proč se tak chorobně vážeme na jiné lidi? Proč se zlobíme na lidi, kteří nedělají to, co od nich očekáváme? Proč pořád děláme a říkáme špatné věci, když víme, jak je to hloupé? Proč místo toho neděláme věci, o nichž víme, že by něčemu pomohly? V konečném smyslu je to právě kvůli této temnotě naší vlastní nevědomosti, ale také kvůli návykové setrvačnosti. Je přece o tolik jednodušší pokračovat v tom, jak jsme to dělali vždycky. Naproti tomu změna vyžaduje značné sebeuvědomění a úsilí. 

Ačkoliv víme, že pokračování ve stále stejných kolejích nepovede k ničemu žádoucímu a jenom vytváří další problémy, dolehne na nás jistá tíže, máme-li se pokusit o skutečnou změnu. Je to jako by nám mysl zaplavila hustá mlha a bránila nám v jasném pohledu na to, co by šlo udělat jinak, co by bylo dovedné a a co neobratné. Přestože jsme už o tom četli tisíckrát, stále vězíme v týchž starých návykových reakcích. 

Změnit fyzické návyky je obtížné, ovšem změnit návyky mentální a emocionální je ještě obtížnější. Nicméně pozitivní je, že je to možné. Neurovědci se v dnešní době intenzivně zabývají mapováním mozku a mají pro nás dobrou zprávu: skutečně je možné vytvářet nové nervové dráhy. Naše mysl a chování nejsou "vytesané do kamene". Mozek je poměrně přizpůsobivý. Může se měnit. Je jako řeka, která sice teče určitým směrem, avšak lze ji přesměrovat jinam. 

Obdobně i my můžeme prorážet nové kanály. Můžeme vytvářet nové dráhy. Představte si les, jímž vede nám dobře známá stezka. Protože tudy pořád chodíme, pěšina je časem dobře prošlápnutá, udusaná a zřetelná, takže přesně víme, kudy jít. Jenomže my už teď po ní chodit nechceme. Třeba se tak rozhodneme v situaci, kdy nám někdo poví něco ošklivého, a my se rozčílíme, nahněváme a cítíme se ranění - což je projev ega nešťastného z toho, že ho druzí nemilují. 

A my už nechceme dál kráčet po té neužitečné stezce, která nikam nevede. Chceme se vydat po nové cestě dovedných reakcí, jenže ta ještě neexistuje. Dosud jsme ještě nikdy nevyzkoušeli nový způsob uvažování: Dobrá, děkuji ti, že se chováš tak příšerně, protože díky tomu se můžu cvičit v trpělivosti. Zatím k tomu nemáme v mozku příslušnou cestičku, takže ji teprve musíme vytvořit. Začneme po zvolené trase chodit, ovšem tráva se pokaždé opět napřímí a je to zase, jako bychom tudy nikdy nešli. Pokud však tou samou trasou budeme chodit každý den, nakonec si tu cestu vyšlapeme. 

Poté naše stará stezka, která nám připadala tak neměnná, začne postupně zarůstat trávou a květinami a po nějaké době zmizí úplně. My už totiž chodíme jedině po nové cestě. To je ovšem možné pouze díky opakovanému úsilí. Nestane se to přes noc. Tak to prostě nefunguje. Kdokoliv vám slibuje, že to jde bez úsilí, vás balamutí, poněvadž tyto návyky mají do naší psychiky zapuštěné silné, hluboké kořeny. Transformace vyžaduje mnoho bdělého uvědomění, úsilí a odhodlání. Dobrou zprávou ale je, že se všichni můžeme změnit. To je jisté. Jak řekl Buddha, volně parafrázuji: Ano, můžeme se změnit. Kdybychom nemohli, nepobízel bych vás k tomu. Protože ale můžeme, neváhejte a pusťte se do toho.

Je však důležité mít na paměti, že nikdo, ani sám Buddha, to nemůže udělat za nás. Musíme my sami. Učitelé nám mohou pomoct. Mohou nás vést a povzbuzovat, nemůžou to ale udělat za nás. Kdyby mohli, už by se tak stalo. Musíme přijmout to, že my sami jsme odpovědní za svou vlastní mysl - srdce, třebaže nám druzí také nabízejí pomoc - buď tím, že jsou laskaví a povzbuzují nás, anebo tím, že jsou opravdovými duchovními přáteli, jak nám text objasní později (viz další kapitoly knihy). 

Poznáváme, že příčinou našeho utrpení v samsáře jsou tyto tři jedy v našem srdci: chtivost, nenávist a základní neznalost neboli nevědomost. Není to něco tam venku. Je to v nás. A my s tím můžeme něco udělat. To je poselství obsažené v této sloce. Nemusíme nic zahazovat v představě, že se jedná o překážku v praxi. Máme-li správný postoj, vše nám vlastně v praxi pomáhá. Jde jen o to, změnit své reakce. Toť vše. 

Džecünma Tändzin Palmo - uznávaná buddhistická učitelka

úryvek z knihy - Odvážné srdce - probuzení nezměrného soucitu

A teď se asi logicky ptáte, proč bych tedy měl chodit na Zvukovou lázeň - harmonizaci tibetskými mísami nebo jinou podobnou terapii? Protože správně vedená práce se zvukem či jiná terapie vám může pomoci uvolnit právě tu mentální mlhu zakrývající vaši mysl. Při Zvukové lázni vám pročistíme světelné energetické pole a čakry, pročistíme případné karmické vazby a napojení, abyste měli snazší přístup sami k sobě, k vhledům do svého jednání. Můžete pak lépe vidět to, co je potřeba začít měnit, krůček po krůčku ... 

Těším se na viděnou, Honza.